Při příjezdu po silnici, ať už od Porta Vecchia, nebo od Sartène, se toto středověké město zdá být "koncem světa". Staré město, uzavřené do hradeb, je posazeno vysoko na úzkém výběžku, vybíhajícím paralelně s pobřežím, od kterého je odděleno ria (říčním údolím, zaplavovaným mořem, dlouhým 1500 m, na jehož konci leží přístav. Kdysi bezpečné útočiště válečných korábů slouží dnes převážně jako přístav výletních lodí. Od moře je pohled na město, přilepené na 60 m vysokých, bílých útesech, končících ve vlnách.

Aquarium - je umístěno v jeskyni, nachází se zde 13 akvárií, umožňujících návštěvníkovi poznat poutavým způsobem podvodní faunu Korsiky. Col St-Roch (sedlo sv. Rocha) - vlevo od kostela St-Érasme (sv. Erasma), patrona námořníků, nás široká dlážděná cesta a schodiště dovedou do sedla, dle byla v postavena kaplička v místech, kde klesla poslední oběť velké epidemie moru v r. 1528. Výhled odtud je velmi široký, až k břehům Sardinie, na mořem vytvarované skály, na baštu, i čtvrť La Marine. Vlevo před skalami se z moře tyčí skála zvaná "Zrnko písku" (Grain de sable). Vede odtud také schodiště na malou pláž Sutta Rocca.

La Ville Haute (Horní město) - do horního města se dá pokračovat dvěma způsoby: rampou sv. Rocha přímo do bašty Janovskou branou (Porte de Gênes) - pouze pro pěší, nebo pozvolněji cestou, kterou vybudoval Napoleon III, která obchází Bastion de l'Étandard (Vlajkovou baštu), prochází kolem Colonne romaine (římského sloupu), nalezeného na ostrůvku San Baïnzo, přeměněného na pomník padlým. Vpravo vede cesta do tunelu, vyraženého v r. 1984 do pevnosti Fort St-Nicolas, vlevo k Porte de France (Francouzské bráně) z r. 1854. Odtud dojdeme k Monument de la Légion étrangère (pomníku cizinecké legie), který kdysi stál v alžírském městě Saida, kde byl vztyčen na paměť legionářům padlým v létech 1857 - 1902. Byl zde vztyčen v r. 1963, kdy do Bonifaccia přišla Cizinecká legie, nahrazená později velitelským střediskem do r. 1989. Nyní zde zbyla pouze malá garnizona. Z náměstí Place Bir-Hakeim je rozhled na planinu plateau de Capello, kde byli v r. 1420 Aragoňané se svými tarasnicemi.

Église St-Dominique (kostel sv. Dominika) budovaný od r. 1270 dominikány na bývalém kostele Templářů, je spolu s kostelem sv.Františka jedním z mála gotických kostelů na Korsice. Byl dokončen v r. 1343. Sousední klášter byl sídlem věřících, kteří se starali o kostel až do r. 1789. Exteriér je skrovný, fasáda strohá, naproti tomu kampanile nechybí originalita v jejích vrchních osmihranných patrech a jejím zakončení cimbuřím a mezerami s dvojitou špicí. Interiér je jednoduchý, čtyřúhelníkový půdorys s rovným zakončením. Hlavní loď s bočními loděmi je zaklenuta nad šesti poli. Povšimněte si hlavního oltáře z několika druhů mramoru z r. 1749. Basreliéf na jeho přední ozdobné straně zobrazuje sv. Františka se stigmaty. Pochází z blízkého kostela sv. Františka. Dvě dřevěné sochy andělů a monstrance, představující kapli sv.Petra a Pavla v Římě doplňují jeho výzdobu. Mezi bohatou expresionistickou sochařskou výzdobou možno obdivovat dřevěný skříňový relikviář ligurského původu, jehož skupina tří Marií u paty kříže, nošená při procesích na Velký pátek a 22. července, dále Umučení sv. Bartoloměje, taktéž nošený na Velký pátek a 24. srpna a konečně P. Marii s dítětem z bílého mramoru z niky v jižní boční lodi. Kazatelna, z vyřezávaného dřeva, je velmi kvalitní dílo místního původu. Skříň varhan, nedávno restaurovaná, se znovu zaskvěla v původních barvách: purpurové, modré a citrónové. Mimořádná akustika kostela láká polyfonní skupiny k účinkování.

Rue St-Dominique (ulice sv. Dominika) - fasády domů lemují strmé schodiště s velmi vysokými stupni. Vyřezané znaky zdobí dveře č. 14, 12, 10 (znaky Salineri). Všimněte si vpravo domu Miséricorde, bývalého hospice, založeného ve 13. stol., po nám. Fondaco - fondouk znamená v arabštině obchod, dále malé dvoulodní kaple bratrstva sv. Jana Křtitele z r. 1785.

Rue St-Jean-Baptiste (ulice sv. Jana Křtitele) - zde se nachází pekárna, kde se celoročně vyrábějí speciality města, kdysi připravované pro specielní příležitosti: velikonoční "Fugasi", koláč s květy pomerančovníku, "Vea Seccata" nebo-li chléb mrtvých na Dušičky, briošky s hrozny a s ořechy. Zabočte do ulice rue du Palais odtud je vidět zvonici kostela sv. Marie a opěrné oblouky přes ulici. Odbočte vlevo průchodem do rue Longue (Dlouhé ul.). Ta pokračuje ulicí Rue des Deux-Empereurs - zde ve dvou domech naproti sobě bydleli dva význační hosté: v č. 4, domě hraběte Phillipa Cottaciola bydlel v r. 1541 při návratu z výpravy do Alžíru Karel V., a skoro naproti v č. 7 v r. 1793 Napoleon. V 16. stol. patřil dům jednomu z jeho předků, který se oženil z Bonifaciankou.

Place des Armes (Zbrojní nám.) - čtyři kruhové sokly zde označují umístění bývalých sil na obilí, které spolu s dalšími v Manischelle, umožnily městu mít v zásobě až 5 000 ha obilí. Průhled ulicí rue du Corps-de-Garde (ul. sboru gardistů) umožňuje pohled na závěr kostela sv. Marie s opěrnými oblouky.

Bastion de l'Étandard (Vlajková bašta) - až do 19. stol. představovala Janovská brána jediný přístup do města. Bylo nutno projít osmi dveřmi po sobě a zvedací most z r. 1598, aby se člověk dostal na Zbrojní nám. Systém zvedání protiváhou je u zvedacího mostu ještě viditelný. Kdysi se podesta města s doprovodem přicházel každý večer přesvědčit, zda je přístup do města uzavřen. Bašta hlídala zároveň průliv do přístavu, přístav i přístupovou cestu k sedlu sv. Rocha. S Janovskou branou tvořila nejvyšší místo 2,5 km dlouhých hradeb, ve kterých jsou dodnes zachovány kulaté obranné věže.

Mémorial de la Bastion (muzeum) - v bývalé garnizoně Janovské brány se ve čtyřech sálech a dvou rotundách nachází muzeum. Jsou tu zrekonstruovány nejdůležitější historické události města: návštěva císaře Karla V. v r. 1541, průjezd Napoleona při tažení na Sardinii v r. 1793, a potopení Sémillante u ostrovů Lavezzi. Je zde také vystavena kopie dámy z Bonifacia (originál je v muzeu v Levii) a zkamenělou kostru vojáka, pravděpodobně tureckého. Z obou konců bašty jsou nádherné výhledy na průliv a přístav.

Rue du Portone (ul. u Brány) - prochází podél Jardin des Vestiges (Zahrada stop - něco jako Lapidárium, navštěvuje se spolu s baštou), jsou z ní vidět zbytky bývalého opevnění, zničeného během francouzského a tureckého obléhání v r. 1553, a vede na Place du Marché (Tržní nám.) - je z něho přístup k Belvédère de Manichella, vyhlídkovému místu vlevo na přístav, vpravo na útesy, skálu "le Grain de sable" a v dálce sardinské pobřeží. Rue du St-Sacrément (ul. Nejsvětější svátosti) vede pod opěrnými oblouky kostela Sv Marie.

Église Ste-Marie-Majeure (kostel P. Marie Sněžné) - budova s čtvercovou zvonicí, dokončená ve 14.stol., ztratila čistotu svého stylu při častých přestavbách, trvajících do 18.stol. Portály byly znovu vybudovány v r. 1789 v klasicistním stylu. Exteriér: Loggia (krytá část nádvoří) při fasádě tvoří krytý vchod do kostela, má pět otevřených, širokých plných kruhových oblouků a je zastřešena dřevěným krovem. V době janovské nadvlády čtyři starší, zvolení na tři měsíce Velkou radou, zde projednávali záležitosti města. Dvakrát týdně zde vykonával soud podesta města. Pod dlážděním loggie umístěná cisterna o kapacitě 650 m2 zadržovala dešťovou vodu, přiváděnou arkádami ze sousedních střech. Tato cisterna slouží dnes jako konferenční sál. Nad loggií si fasáda zachovala elegantní římsu pisánského stylu, která může pocházet z 12. nebo 13. stol. Interiér: hlavní oltář, složený z různých druhů mramorů pochází z r. 1624. Je v něm relikvie sv. Bonifáce, vybraného v té době za patrona města. Oltáře jsou z 18. stol. Povšimněme si vedle křtitelnice tabernákulu s basreliéfem z r. 1465. Je vytvořen v rafinovaném stylu první doby italské renesance. Toto dílo bylo zcela jistě vyrobeno v dílně janovského sochaře. Nahoře vystupuje Kristus z hrobu, pod ním osm andílků oslavuje tuto událost. Pod tabernákulem je antický sarkofág z bílého mramoru, ze 3. stol. n. l. Přítomnost sarkofágu není nic divného, uvědomíme-li si, že Římané byli usazeni na Pointe de Piantarella (mysu P.) a na ostrovech San Baïnzo.

Palazzu Publicu (muzeum umění a historie) - naproti kostelu se tyčí budova středověkého stylu - bývalá radnice. Fasáda je rozčleněna krytým obloukovým vchodem, zdůrazněným ještě v patře vlysem arkád. Je zde trezor kostela sv. Bonifáce a upomínky na pět bonifácijských bratrstev jsou vystaveny v pěti sálech ve 3 podlažích budovy. Dále je zde k vidění sarkofág z 3. stol. hned u vchodu, mnohá plátna italské školy 17. stol., P. Maria u růžového keře, kde je vidět jedno z prvních zobrazení Bonifacia a slonovinová skřínka přisuzovaná florentskému umělci.

Vieilles rues (staré uličky) - okolo kostela sv. Marie jsou uličky velmi malebné: úzké, lemované vysokými domy s elegantními fasádami, většinou s arkádami, které patří k nejstarším ve městě. Vedle kostela stojí dům podesty. Zvláštní opěrné oblouky, které spojují domy jsou vlastně kanalizacemi, sloužícími k přivádění dešťové vody do soukromých cisteren nebo do veřejné cisterny pod loggií. Bonifacijské domy jsou hodny pozornosti: jsou úzké, byly kdysi opravdovými pevnostmi, přístup do nich byl možný jen po žebříku, který se v noci vytahoval. V interiéru v přízemí okolo vnitřního dvora se nacházel lis na olej, spižírna, zásobárna obilí a případně stáj pro osla. Navíc měl každý dům svou pec a svou cisternu, zásobovanou důmyslným systémem kanalizací. Původně byly jednopodlažní, teprve v 19. stol. byly zvýšeny a získaly současný vzhled. Bylo to vyvolána nebývalým růstem populace v té době a těsností města.

Rue Doria (ul. Doria) - je lemována domy ze 17. stol. a vede k nám. Fondaco. Odtud vystoupáme k nám. Castello - Place Castello. Odbočíme vlevo k nám. Carrega - Place Carrega, odkud je přístup k Escalier du Roi-d'Aragon (schodiště Aragonského krále) - překvapující šikmý zářez o 187 schodech vytesaný do skály má svou vlastní legendu spojenou s pohnutou historií města. Důvodem asi bylo spojení s Puits de St-Barthélemy - studnou sv. Bartoloměje (nenavštěvuje se). Schodiště je přístupné v sezóně, je možná procházka v boku útesů směrem západním, výhledy ze skalních arkýřů.

Donjon (hlavní obranná věž) - nyní zde jsou krátkodobé výstavy. Z kruhové terasy s orientačním stolem krásný výhled. Po návratu na nám. Castello, které bylo v 7. a 8. stol. prvním opevněným a obydleným místem na planině.

Le Bosco - Tato planina je stále nazývána obyvateli Bonifacia "bosco" (italsky les). Až do konce 18. stol. byla pokryta stromovitou vegetací: olivovníky, jalovcem, či keři lentišku, která tvořila sousedství kláštera sv. Františka. Při cestě si povšimněme zbytků ancien moulin à vent - bývalého městského větrného mlýna, který se rekonstruuje. Pochází z konce 13. stol.

Couvent St-François (klášter sv. Františka) - z bývalého kláštera, dlouho osamělého na cípu městského výběžku zůstal zachován pouze gotický kostel, který se otevírá pouze při pohřebním ceremoniálu, a několik budov okolo, kde je v současnosti městská hudební škola. Soubor pochází pravděpodobně z konce 13. stol.

Cimetière marin (námořnický hřbitov) - tento překvapující soubor se rozrostl okolo kláštera. Je velmi malebný, pravé malé městečko s "hlavní třídou" plnou květin, lemovanou pohřebními kapličkami, namačkanými na sobě a vysokými jako domy.

Esplanade St-François (prostranství sv. Františka) - v sezoně parkoviště - toto prostranství uzavřené směrem k moři baterií sv. Antonína, 60 m nad mořem, skýtá nádherný rozhled na útesy města a v dálce na Sardinii.

Gouvernail de la Corse (kormidlo Korsiky) - proti vchodu na hřbitov začíná 132 strmých schodů, průchod vytesaný ve skále, který vede k dělu, instalovanému zde mezi dvěma světovými válkami. Je umístěno uprostřed skály nazvané "kormidlo Korsiky" a skýtá originální pohledy na Bonifacio.

Dokumentární pořad z produkce České televize o městě Bonifacio naleznete na tomto odkazu: Korsika očima Jana Šmída - Bonifacio - korsický poklad